Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Islámský stát aneb konec civilizovaného světa

24. 08. 2015 16:36:13
Fenomén zvaný Islámský stát se za poslední roky stal hlavním strašákem civilizovaného světa. Kdo jsou vlastně tito fanatičtí bojovníci a co pohání jejich slepou víru za očistou světa od nevěřících? Máme se opravdu začít bát?

Stovka bojovníků se krčí v zákopech a čekají na rozkaz k útoku. Ani jeden z nich se nenechá ovládnout strachem ze smrti. Pro ně je totiž smrt odměnou, vítaným darem nesmrtelnosti na onom světě a mučednické slávy. Někteří třímají v ruce sovětské AK-47, jiní se pyšní americkými M249 nebo dokonce německými H&K G36. Každý si ještě překontroluje své batohy, zda jsou improvizované výbušniny na svých místech. Poslední nadechnutí před rozhodujícím střetnutím.

S fanatickými výkřiky Allahu Akbar opouští bojovníci své pozice a po hlavě se vrhají proti nepříteli. Předsunutá linie proráží dovnitř města pomocí obrněných transportérů M1117, které nedávno ukořistili od Amerikou podporovaných syrských vzbouřenců. V závěsu vše jistí tanky M1A1M Abrams a sovětské T-62M/K. Ti méně trpěliví jedinci si razí cestu pomocí Humvee až do nitra města.

Islámský stát ve své slepé fanatičnosti s černým praporem hrdě vlajícím ve větru, obkličuje město a nastává inferno. Muži bránící své rodiny jsou bez milosti popraveni, ženy jsou násilně odtrženy od svých synů a dcer, ze kterých v budoucnu Islámský stát vychová nové bojovníky. Zatímco jsou děti transporty odváženy do výcvikových táborů, ženy jsou opakovaně znásilňovány a ty, které rovnou nezabijí, jsou odvezeny jako otrokyně. A přeci se najdou i tací, kteří pokleknou před černým praporem a přidají se k velkému džihádu, který má nastolit nový řád ve světě. Řád, ve kterém se všechno živé i neživé podřídí přímo islámu.

Tak nějak si člověk může představovat nájezd islámských radikálů, kteří se hrdě hlásí k Islámskému státy Iráku a Sýrie tedy ISIS (dříve pojmenovaný Islámský stát Iráku a Levanty). V odstavci uvedeném výše nenajdeme nic jiného, než zvířecí praktiky šílených fanatiků, které se nám v jednadvacátém století zdají naprosto neuvěřitelné. Bohužel je to bizarní fakt, se kterým se lidé v Sýrii, Libyi, Iráků i jinde ve světě setkávají poměrně často.

PŘEDSTAVUJE SE NÁM ISLÁMSKÝ STÁT

Islámský stát je tvořen převážně sunnitskými muslimy arabského původu, které sjednotil jejich veliký vůdce Abu Bakr al-Baghdadi, který se prohlásil za chalífu. Al-Baghdadi se narodil v Iráku a jeho velikým vzorem byl první islámský chalífa Abú Bakr, po kterém se také nechal přejmenovat. Vlastním jménem tedy Ibrahim Awwád Ibrahim Alí al-Badrí byl lídrem irácké odnože teroristické Al-Káidy, se kterou se po vypuknutí nepokojů v Sýrii v roce 2013 angažoval právě v tomto regionu. Zde uzavřel spojenectví se syrskou frontou An-Nusrá, kterou USA a Rada bezpečnosti OSN v témže roce zařadila na seznam teroristických organizací. Spojením těchto dvou frakcí vznikl Islámský stát, který byl ve městě Fallúdža v irácké provincii Anbár vyhlášen novým státním útvarem. A už brzy po jeho vzniku se jeho bojovníci prezentovali děsivými činy, které otřásly i samotnou Al-Kaidou, jejíž vůdcové se od ISIS distancovali. Zločiny proti lidskosti nejsou Islámskému státu cizí a jejich středověké praktiky poprav šokovaly celý svět. Vznikl tak agresivní nádor, který se neustále rozšiřuje a ničí vše, co mu přijde do cesty.

Má vůbec stát, který se vyžívá v krutých popravách a který využívá masové znásilňování žen jako formu psychologického boje, místo v civilizovaném světě? Jen blázen může tvrdit, že ano!

VYZBROJENÍ A NEBEZPEČNÍ

Americká zahraniční politika se rozhodla aktivně zasáhnout do dění občanské války v Sýrii, která oficiálně začala 15. března 2011. Arabské jaro tehdy tvrdě zasáhlo syrský stát v čele s diktátorem Bašárem al-Asadem, který svoji politickou stranu Baas držel nekompromisně u moci. Tyto občanské nepokoje se staly rojištěm desítky extrémistických frakcí, které se chtěly chopit moci. To “pravé“ povstání vedla tzv. Syrská osvobozenecká armáda, kterou aktivně podporoval Washington. Zatímco francouzský prezident François Hollande společně s americkými spojenci požadoval intervenci spojeneckých vojsk do Sýrie, německá kancléřka Angela Merkelová se s ruským prezidentem Vladimírem Putinem shodli, že jakékoliv zapojení aliance do této syrské bouře, nebude mít ve výsledku žádný účinek. Bez mandátu OSN se tedy o žádné intervenci nemohlo hovořit, i když některé státy toto posvěcení ani nepotřebují, jak už známe z minulosti.

Občanská válka mezi osvobozeneckou armádou a syrským režimem naplno pokračovala. Brzy se však začaly v médiích objevovat informace, že se syrská opozice skládá ze žoldnéřů pocházejících ze všech koutů světa, které měla cvičit samotná CIA. Důvěryhodnost těchto zpráv se nachází někde mezi pravdou a lží, ovšem neoddiskutovatelný zůstává fakt, že USA syrskou opoziční armádu soustavně vyzbrojovaly, aby tak byl Asadův pád urychlen. Opakoval se tedy stejný scénář jako v Libyi, kterou spojenecké síly zanechaly ve stavu nezvladatelného chaosu. Jenom si dovolím podotknout, že právě kvůli převratu v Libyi se Islámský stát v této oblasti nejenže usadil, ale posílá společně s nelegálními imigranty své buňky do Evropy. Zdali je to dobře promyšlený plán nebo jen důsledek špatných rozhodnutí, zůstává jen ve spektru konspiračních teorií a spekulací.

Není také tajemstvím, že jakmile se objevil Islámský stát – silný a plně vyzbrojený -, začali někteří členové Syrské osvobozenecké armády k této nové frakci přebíhat s vidinou lepších zítřků. Asadova armáda totiž na všech frontách vzbouřence odrážela a zatlačovala až k hranicím státu. Americká výstroj a výzbroj předně určená pro syrské vzbouřence se tak dostala do rukou samotného Islámského státu, který lehkomyslnému západu ukázal zadnici.

Současná výzbroj ISIS pochází také z fronty an-Nusrá, která dostává zbraně i finanční prostředky ze Saudské Arábie (že Saúdové štědře přispívají na účty teroristických skupin po celém světě, není žádným tajemstvím), Kataru a to vše přes turecké území. Turecko samotné, jak se prokázalo v roce 2015, nechává vše bez povšimnutí, což je vzhledem k zásobování teroristické organizace podezřelé z používání chemických zbraní absolutně neomluvitelné. Žádná světová velmoc však po těchto státech nepožaduje vysvětlení a zarytě mlčí. USA bez špatného svědomí dále udržuje dobré vztahy se Saudskou Arábií, bankou teroristů. Už to nám může napovědět, že tu někdo hraje na struny špinavé politiky, ostatně jako tomu bylo vždy. Když k tomu ještě přidám nedávné bombardování Kurdů (jediného národa, který aktivně bojuje proti ISIS) tureckými vzdušnými silami, přestává se jevit vše tak černobíle, jak se na první pohled zdálo.

Islámský stát využívá i formu psychologického boje, kdy se na videích (až neuvěřitelně dobře zpracovaných, jakoby vypadly přímo z Hollywoodu) chlubí děsivými popravami jako je zapalování zajatců za živa, topení lidí v klecích či popravy stínáním hlav nevěřícím.

Další neoddiskutovatelným zvěrstvem je masové znásilňování žen a to bez jakéhokoliv ohledu na věk. Oběťmi sexuálního násilí jsou jak staré ženy, tak i malé holčičky. Některý muslim by možná oponoval, že jejich víra nezakazuje mít za manželku malé dívky (což mi ovšem nepřipadá jako rozdílnost kultury, nýbrž jako obyčejná nemorální perverze, kterou si muslimové obhajují Koránem), ale dopouštět se násilností na dětech je neomluvitelné a v civilizovaném světě se tento prohřešek (díkybohu) ze zákona trestá. Islámský stát, který Koránem obhajuje znásilňování žen, nemá s civilizovaností absolutně nic společného. Dokonce i některým muslimům nad těmito činy zůstává rozum stát.

I když se v ISIS objevují jisté primitivní pragmatické myšlenky a smysl pro řád, zůstává jen centrem nejhoršího lidského úpadku, který nemá právo na tomto světě existovat.

„Jediná věc je nezbytná pro triumf zla, aby dobří lidé nic nedělali.“ – Edmund Burke.

ZROZENÍ

Zdroje ropy v roce 2002 začaly být v Saudské Arábii dosti nestabilní a tak se nadnárodní společnosti jako například Shell, Brtish Petroleum a British Gas chtěly zaměřit na nový zlatý důl, tentokráte v Iráku. To se ale vzhledem k rozhodnutí irácké vlády, že se bude irácká ropa na trhu prodávat za euro (nikoliv za dolar), stalo velmi složitým plánem. Rok před začátkem druhé války v Zálivu se hovořilo o amerikanizaci Iráku, který by se v jeho novější podobě stal vítaným zpestřením pro ekonomiku nejen USA, ale i ostatních západních zemí. Do karet této myšlence hrál i razantní výstup amerického prezidenta George W. Bushe, který hrozil intervencí irácké vládě, pokud neukončí produkci ZHN neboli zbraní hromadného ničení. Světové velmoci jako Rusko, Německo a Francie ostře vystoupili proti jakémukoliv vnějšímu zásahu pod vedením USA do svrchovanosti země.

V roce 2003 vystoupil v OSN americký ministr zahraničí Colin Powell, který se chlubil množstvím snímků, na kterých byly údajně zachyceny ony zbraně hromadného ničení, které má Saddám k dispozici pro boj se západem. Tuto teorii potvrzoval irácký informátor Rafid Ahmed Alwan al-Janabi, který prahnul po demokratizaci Iráku.

Vše se tak dalo do pohybu i přes to, že většina evropských států tyto důkazy přijala s určitou mírou skepse. Americké síly započaly invazi do Iráků a svrhly režim Saddáma Husajna. Do čela státu byla dosazena loutková proamerická vláda a tzv. demokratizace Iráku mohla naplno vypuknout. Jak se v budoucnu ukázalo, žádné zbraně hromadného ničení Irák nevlastnil a veškerá tvrzení pana al-Janabiho se prokázala jako smyšlená. I tak si Amerika dokázala válku, která si vyžádala přes jeden milion obětí, obhájit bojem za demokracii a spravedlnost.

A zde, v rozvrácené zemi plné chaosu, začíná rozkvět Islámského státu.

Vžijme se role obyčejného iráckého civilisty. Ten žije v režimu, který se neštítí udržovat se u moci násilím, ale v ulicích vládne řád a pořádek. Poté do svrchované země vtrhnou cizí vetřelci (pro muslimy k tomu ještě nevěřící vetřelci), kteří bombardují města a sem tam následkem nehody zabijí třeba i člena jeho rodiny. V člověku se tak probouzí hněv a jeho mysl lační po pomstě. Toho využilo několik extrémistických sekt jako například irácká odnož Al-Kaidy.

Úplný počátek Islámského státu můžeme spojit se vznikem organizace Mujahideen Shura Council, kterou tvořili sunnitští bojovníci iráckých povstalců. Tato organizace si kladla za cíl vyhnat křižácká vojska (US Army) a šíitské vedení ze země silou. Součástí této základny byla i irácká odnož Al-Kaidy a další extrémistické skupiny. Všichni dohromady tvořili tzv. koalici Mutayibeen, jejíž členové přísahali věrnost pouze Alláhovi jako nejvyšší moci na světě. Za vidinou znovuvybudování islámského impéria vznikl 13. Října 2006 Islámský stát v Iráku (ISI). Na scéně se tak objevil sjednocený nepřítel.

Koalice amerických a provládních iráckých armádních složek však ISI porážela na všech frontách. V roce 2008 se ISI nacházel ve stavu nejvyšší krize, když byli při leteckém náletu zabiti dva jeho vůdcové - Abu Ayyub al-Masri a Abu Omar al-Baghdadi. Když se v roce 2010 zdálo, že je Islámský stát definitivně rozdrcen, byl do jeho čela postaven nový vůdce, Abu Bakr al-Baghdadi. Po ukončení americké invaze v roce 2011 začal al-Baghdadi z obměnou velitelských pozic, což vdechlo ISI ztracenou životodárnou energii. V roce 2013 začala již zmíněná umělá revoluce v Sýrii, kde se al-Baghdadi spojil s frontou an-Nusrá, kterou ISI v syrské občanské válce podporoval. Tímto spojením vznikl tzv. Islámský stát v Iráku a Al-Sham. V téže době se začaly objevovat první rozepře mezi ISI(AS) a Al-Kaidou.

Mezi rokem 2013 a 2014 organizace přijala název Islámský stát v Iráku a Levanty (ISIL). Tento nikým neznaný stát si stanovil za cíl ovládnout historická území, ve kterých bylo ve středověku využíváno chalífátu a islámského práva, což zahrnuje nemalou část Afriky, Španělska a Balkánského poloostrova. Hlavní pozornost však ISIS zaměřuje na pohlcení celého Blízkého východu i části Asie. Dále chtějí rozšířit po světě islámské právo šária, zbavit svět všech nevěřících a zničit Ameriku a její spojence.

Od roku 2015 nese organizace výstižný název, vzhledem k vývoji občanské války v Sýrii, Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS). 7. března 2015 získal ISIS dalšího spojence fanatického spojence. Je jím africká teroristická organizace Boko Haram, která přísahala věrnost vlajce Islámského státu. Boko Haram má na svědomí několik set mrtvých kvůli jejich teroristické činnosti v Africe, kde se snaží rozšířit zásady ISIS.

Další základna islámských fanatiků se nachází ve východní krajině Sabha v Libyi (opět země, rozvrácená politikou západních mocností). A právě z Libye proudí spousta nelegálních přistěhovalců do Evropy.

Ozbrojenci ISIS se v současné době nachází i na sinajském poloostrově, kde se nedávno střetli s egyptskými vojenskými složkami. Z toho je všem jasně zřejmé, jak troufalá tato organizace je.

Semeništěm al-Baghdadiho přívrženců zůstává i pásmo Gazy, které podniká teroristické výpady proti nekontrolovatelně rozpínavému státu Izrael. Popularita Islámského státu ovlivnila i jemenské ozbrojené skupiny nazvané Wilayat hlásící taktéž k al-Baghdadimu.

IMIGRANTSKÁ KRIZE

Není žádným tajemstvím, že Islámský stát využívá náhlé imigrantské vlny směřující do Evropy (zvláště té západní) pro své teroristické choutky. Ostatně to ISIS sám potvrdil, když se nechal slyšet, že Evropu čeká v roce 2015 peklo na zemi. A svůj slib pečlivě plní. Vzpomeňme na události ze 7. ledna 2015, kdy teroristé s vlajkou Islámského státu zabili 12 lidí při útoku na redakci Charlie Hebdo - francouzského satirického časopisu. A všichni máme určitě v paměti nedávný masakr turistů v Tunisku, který si vyžádal 38 mrtvých a 39 zraněných lidí. Po internetu kolují videa s dětmi islámských fanatiků, kteří své potomky učí odřezávat hlavy nevěřícím, a to buď na plyšových medvídcích, nebo (což je nadmíru šokující) na skutečných lidech. A takové lidi si pouštíme k nám do Evropy?

V této těžké době, kdy jsou vztahy mezi USA a Ruskem nejvypjatější od konce studené války a kdy nám téměř pod nosem vyrůstá necivilizovaný Islámský stát, Evropa přijímá tisíce uprchlíků z Afriky a Blízkého východu. I přes jasné nebezpečí, které se mezi touto imigrantskou masou skrývá, Evropská komise, která si nedávno jako malý harant vydupala vyšší postavení v EU, vymyslela jakési přerozdělovací kvóty. Tyto kvóty určují členským zemím EU, kolik mají přijmout uprchlíků do své země. I přes jasné odmítnutí Rady Evropské unie vůči tomuto nesmyslu, Evropská komise svůj nadřazený postoj nezměnila a dále hodlá neznámé přistěhovalce i s bojovníky ISIS integrovat v Evropě. Z arogance Evropské komise lze jasně vyvodit, že těm několika výsostným eurokomisařům, kteří mají zastávat názory Evropské unie jako celku (nikoliv zájmy členských států), jde jen a jen o špinavou politiku a vlastní zájmy na úkor obyvatel celé Evropské unie.

„Alláh dá Muslimům v Evropě vítězství bez boje!“ prohlásil bývalý vůdce Libye Muammar Kaddáfí v době, kdy se ještě s úsměvem objímal s nejvyššími politickými elitami západních světů, než ho ti samí lidé nechali barbarsky roztrhat na kousky libyjskými vzbouřenci.

Jeho slova se pomalu ale jistě naplní, pokud se vzdáme bez boje!

EPILOG

Rozhodně zde nepíši proto, že bych chtěl Islámský stát omlouvat. Jen se nesmířím s věcmi, které nám média dennodenně předkládají v černobílém spektru. Na světě nejsou ti hodní a ti zlí. Vše je jen špinavá politická hra, která se neštítí přehlížet zvěrstva nebo je i konat.

Islámský stát je v dnešní době největším nebezpečím pro civilizovaný svět. Propaganda však roli největšího agresora hází na úplně jiné státy, jen pro nějaké ty politické body. ISIS se dnes vesele rozpíná, pořádá etnické čistky, zabíjí ve jménu Alláha a neštítí se jakéhokoliv zvířecího počínání. Nevznikl ale jen tak z ničeho. Stal se příčinou, dítětem, špatné zahraniční politiky Spojených států amerických.

Celý článek si dovolím zakončit jedním starým příslovím:Monstra plodí jen další monstra.

Zdroje:

  • https://en.wikipedia.org/wiki/Islamic_State_of_Iraq_and_the_Levant
  • https://en.wikipedia.org/wiki/Mujahideen_Shura_Council_(Iraq)
  • https://en.wikipedia.org/wiki/Abu_Bakr_al-Baghdadi
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_S%C3%BDrii
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1msk%C3%BD_st%C3%A1t
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_S%C3%BDrii
Autor: Richard Hotový | pondělí 24.8.2015 16:36 | karma článku: 32.15 | přečteno: 1893x

Další články blogera

Richard Hotový

CZEXIT není konec

Poslední dobou objevují mýty ohledně toho, jaká apokalypsa by nastala, kdyby Česká republika opustila Evropskou unii. Přijdeme o volný pohyb osob, zboží, kapitálu, služeb společně a vojenskou spolupráci s ostatními státy? NE

9.7.2016 v 12:49 | Karma článku: 29.53 | Přečteno: 800 | Diskuse

Richard Hotový

BREXIT aneb veliké vítězství demokracie

Den 24. června se zapíše do dějin Spojeného království, jako den nezávislosti na Evropské unii. Pro Británii je tohle zásadní krok a jen čas rozhodne o tom, zda to byl krok správný či špatný. Osobně věřím, že to byl krok kupředu

24.6.2016 v 15:21 | Karma článku: 28.99 | Přečteno: 689 | Diskuse

Richard Hotový

Evropská unie je slabinou Evropy

Evropská unie má v plánu zaplatit africkým zemím a státům Předního východu až 63 miliard eur. To je odpověď evropských reprezentantů na širokou migrační krizi.

8.6.2016 v 20:32 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 1094 | Diskuse

Richard Hotový

Migranti jako užitečné ovečky

Opravdu to naše evropské elity myslí upřímně nebo jde zase jen o čistě pragmatický tah pro vyživení vlastních zájmů?

17.4.2016 v 20:10 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 1405 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Až vás někdo naštve, pošlete ho do... Liberce!

Tak ji dovezli. Je šedivá, smrdí novotou a umožňuje přežít vlhká rána plná kočičího štrachání, houpání vozu a ranních mlh. Jediný, kdo přežívá zdánlivé nepohodlí, je magorná žena, která smrdí kouřem všech zapálených ohňů.

22.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Olga Pavlíková

Žasnu: nařízení EU o platech politiků má smysl,

ale naše skvělá vláda ho skrečuje. O čem jiném takové nařízení může být než o výplatách našich vykutálených politiků.

22.8.2017 v 11:30 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 784 | Diskuse

Jan Bartošek

Nepřípustná „presumpce viny“!

Trestní řád České republiky je založen na presumpci neviny. Osobě, zjednodušeně řečeno, které není prokázána vina, nemůže být vyměřen trest! Analogicky by tato zásada měla platit i pro konání jiných státních orgánů.

22.8.2017 v 10:29 | Karma článku: 19.84 | Přečteno: 597 | Diskuse

Helena Vlachová

Je mi líto

Je mi líto všech domů, do nichž se nastěhovali vandalové, lidé, kteří si neváží ničeho a vše jen ničí...

22.8.2017 v 6:33 | Karma článku: 22.95 | Přečteno: 463 | Diskuse

Milan Radek

Dozvuky 21. srpna a proč si za něj tak trochu můžeme sami, tak to neopakujme

Začalo to před WW2, Hitler už nebyl k smíchu, a my se buď rafali se sousedy o Těšínsko, co se dělo v Německu se nás netýkalo, jiní chytračili a mysleli že s Ádou jim bude lépe, po WW2 jsme nechali Marshallův plán plavat abysme

22.8.2017 v 1:17 | Karma článku: 26.53 | Přečteno: 574 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1274

Jmenuji se Richard Hotový a jsem začínajícím studentem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně obor Religionistika. Mezi mé záliby patří převážně filozofie, náboženství a politika. Jsem zastánce alternativní politické formy vlády zvané přímá demokracie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.