Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

ANARCHISMUS - Vrchol svobody nebo úpadek demokracie?

28. 08. 2015 22:09:10
Je pojem anarchismus jen prázdným pojmem utopických snílků nebo v sobě nese poselství, která mohou lidstvu přinést opravdovou a přirozenou svobodu?

Čím více je ve světě zákonů a zápovědí, tím více lid chudne.

Čím více je ostrých nástrojů mezi lidmi, tím více je zmatků v zemi.

Čím více chytrosti a obratnosti člověk má, tím více vzniká výmyslů a výstředností.

Čím více se vydává zákonů a nařízení, tím více je zlodějů a lupičů.

Proto praví moudrý;

Já nezasahuji – a lid se sám rozvíjí;

setrvávám v klidu a tichu – a lid se napravuje;

nevměšuji se – a lid sám od sebe prospívá;

nic si nežádám – a lid sám si uchovává jednoduchost.

výňatek z knihy Tao te ťing

Lao-c‘

ANARCHISTÉ

Odsuzují radikální nacionalismus, fašismus, kapitalismus, komunismus a jakoukoliv formu vládní tyranie. Nejblíže mají k socialismu, který je postaven na systému beztřídní společnosti a decentralizace založené na kooperaci jednotlivých komun. Právě proto odmítají formu státu jako základní mocenskou jednotku společnosti, který slouží jen privilegovaným jedincům k obohacení menšiny na úkor celé společnosti. Systém zastupitelské demokracie, který funguje (zda funguje dobře, je na názoru každého z nás) ve většině států Evropy, považují za prostředek vládních elit k vykořisťování svobodných lidí a to nekontrolovatelnou lobby a spoluprací s nadnárodními korporacemi. Tyto korporace podle nich sledují jen své vlastní zájmy, které však nejsou v souladu s potřebami lidí a tudíž jsou naprosto nepřípustné. Tak nějak bych vykreslil stručný sumář příznivců anarchismu, ideologie (někteří anarchisté neradi mluví o ideologii v souvislosti s anarchismem) hlásající naprostou svobodu bez sociální, ekonomické a politické hierarchie. Téměř totožné principy hlásá česká Anarchistická federace, která je součástí Internacionály anarchistických federací (International of Anarchist Federations). K této mezinárodní federaci náleží i dalších několik anarchistických organizací ve Spojeném království, Irsku, Španělsku, Francii, Švýcarsku, Německu, Itálii, Slovensku, Bulharsku, Bělorusku a Argentině.

STRUČNÁ HISTORIE A OSOBNOSTI ANARCHISMU

Staří Řekové považovali slovo arché za počátek a přirozenost všech věcí ve světě. Naproti tomu vzniklo opozitum anarchos znamenající zmatek (věc bez přirozeného počátku). Z tohoto slova vzniklo příbuzné anarchia, které překládáme jako bezvládí či chaos. Známí filozofové Platon a Aristoteles považovali vše, co bylo opakem arché, za negativní a nepřirozené. Těmto dvěma velikánům oponovali Aristippos z Kyrény a Zenón, kteří slovo anarchia naopak spojovali s vládou moudrých.

Ve středověku se politik, filozof, diplomat a spisovatel Niccolo Machiavelli vytasil s koncepcí trojí vlády, která měla krom světlých stránek i vrchol úpadku. Pro monarchii byl vrchol úpadku tyranie, pro aristokracii zase oligarchie a nakonec pro demokracii stavil jako nejvyšší dekadenci právě anarchii. Stejný názor sdílel i známý francouzský spisovatel a odpůrce absolutismu Charles Louis Montesquieu, který anarchii považoval za porušení přirozeného práva. Historie však zná i takové osobnosti jako například francouzského socialistického myslitele Pierre-Josepha Proudhona, který sám sebe prohlásil anarchistou a který pobouřil společnost svými výroky jako „Bůh je zlý“ nebo „anarchie je pořádek“. Tyto výroky vznikly jako důsledek jeho odporem k elitářství, které by nahradil radikálním individualismem a rovností člověka. Anarchismus nalezl zastání i u německého spisovatele Ludwiga Börneho, který ospravedlňoval revoluci proti zákeřnému kapitalismu. Obšírněji se však anarchismem zabývá britský spisovatel Peter Marshall, který anarchismus vysvětluje na příkladu kontrastu čínského konfucianismu a taoismu. Zatímco konfucianismus reprezentoval stát a moc, taoismus se přikláněl k přírodě a přirozenosti člověka. Marshall dále tvrdí, že anarchismus nejvíce čerpá z buddhismu, který klade silný důraz na individualitu člověka a jeho nezávislost.

Za předchůdce anarchismu můžeme považovat osobnosti jako například William Godwin, který jako první přišel s koncepcí decentralizace a úplného odstranění státu. I když se sám nikdy anarchistou nenazval a dlouhou dobu o tomto průměrném spisovateli nikdo nevěděl, je považován za zakladatele filozofického anarchismu. Dnešní anarchisté de facto přejímají Godwinovy filozofické úvahy o spravedlivé společnosti, která je stavěna do silného kontrastu proti státu. Godwin nejen že jako první přišel s těmito myšlenkami, ale dokonce nastínil i jeho obraz, ve kterém figurují decentralizované komuny bez zákonů a přikázání. Podle Godwina je přirozenost vzdělaného člověka nadřazená zákonům a tak by se všechny neshody v těchto obcích řešili výhradně rozumem. V tom nejkrajnějším případě by povolil ustanovit porotní soud, který by nesváry mezi komunitou řešil.

Další výraznou osobností anarchismu byl a stále je ruský revolucionář a zakladatel anarchokolektivismu Michail Alexandrovič Bakunin. Jako rodilý aristokrat s výsostným šlechtickým titulem se nespokojil vykořisťováním chudých lidí, což započalo jeho dráhu radikálního demokrata. Zastával názor, že jedinou opozicí vlády je revoluce, která má nastolit beztřídní společnost žijící v decentralizované federaci. Účastnil se revolučních nepokojů jak v Praze, kde hlásal sjednocení Slovanů proti habsburské monarchii, tak i v Drážďanech či v Paříži. Osobně se znal i Karlem Marxem a Bedřichem Engelsem, se kterými vedl časté rozepře ohledně důležitosti státu. Člověk, který provokoval společnost výrokem „Vášeň bořit je současně i tvůrčí vášní,“ ovšem ztratil své radikálně demokratické iluze, když byl jak v Německu, tak v Rakousku-Uhersku odsouzen k trestu smrti. Nakonec však revolučního myslitele předali do rukou carského Ruska, kde byl odsouzen k práci na Sibiři. Nakonec se mu podařilo uniknout přes Japonsko a Ameriku do Londýna. Od této chvíli se začíná rýsovat jeho pravé anarchistické myšlení. Založil revoluční organizaci Mezinárodní bratrstvo, které si vytyčilo cíl odstranit státní zřízení a náboženské instituce. Proti tomu chtělo nastolit federalizovanou Evropu skládající se z několika komun fungující na vzájemné spolupráci a pochopení. – společnost, kde jsou si všichni rovni.

Zde máme něco z anarchistického sociálně demokratického programu Michaila Bakunina; Ateismus má znamenat záměnu víry za vědu a božího soudu za lidskou spravedlnost, že třídy by měly být odstraněny a namísto nich má být prosazována politická, sociální a ekonomická rovnoprávnost všech lidí, mělo být odstraněno dědické právo, zavedeno kolektivní vlastnictví půdy, pracovních nástrojů a kapitálu... Požadovány byly rovné podmínky pro rozvoj dětí ve výchově... Rovněž byl odmítán každý despotismus a každá politická činnost, které nesměřovala přímo k vítězství dělnictva nad kapitálem... Konečným cílem bylo zničení států a nastolení světové federace průmyslových a zemědělských asociací... Odmítána byla každá politika, která vycházela z patriotismu a národního soupeření.

Bakunin zanechal anarchismu ucelený a přehledný soubor myšlenek a jasné poselství dalším generacím: „...je třeba organizovat společnost takovým způsobem, aby každý jednotlivec – každý muž a každá žena – hned od počátku svého života měl víceméně stejné podmínky pro rozvoj svých různých schopností a pro jejich využití ve své práci; je třeba organizovat společnost takovým způsobem, aby nikdo nemohl vykořisťovat cizí práci; je třeba zorganizovat společnost tak, aby nikdo nemohl využívat společenského bohatství, pokud by bezprostředně vlastní prací nepodílel na jeho vytvářen... Není pochyb o tom, že úplné uskutečnění těchto postulátů bude úkolem celých lidských pokolení. Uplynou staletí, než bude tento úkol splněn.“ (1965a, s. 276).

I když je právě Bakunin pro některé anarchisty tím nejvýznamnějším poslem této ideologie, nemělo by se zapomínat i na jeho negativa. Pro odpůrce anarchismu je to jen člověk snílek, komunista nebo blázen. Nestranný člověk se však musí pozastavit nad jeho šovinistickým smýšlením, kdy jako zarytý zastánce panslavismu brojí proti pangermanismu, což se tak nějak neshodovalo s jeho propagací radikálního humanismu a rovností. Není také tajemstvím, že Bakunin projevoval určitou míru antisemitismu, kterou museli krotit jeho nejbližší spolupracovníci a přátelé. To mě nutí se zamyslet nad věrohodností všech těch sladkých slov o humanismu a rovnostářství, které zazněly z úst člověka až chorobně vnímajícího rozdíly mezi jednotlivými národnostmi (což je znovu v rozporu s anarchistickým cílem zničení státu).

Kontrast Bakuninovu anarchokolektivismu, které předpokládá kolektivní vlastnictví výrobních prostředků a jejich kontrolu samotnými pracujícími, hrál v pozdějších letech anarchokomunismus Petra Kropotkina, anarchisty nazývaného podle jeho aristokratického původu Anarchistický kníže, nebo jak ho nazval irský spisovatel "Kristus přicházející z Ruska". Celým jménem Petr Alexejevič Kropotkin se seznámil s anarchistickými idejemi v Jurské federaci, která patřila k První internacionále do roku 1872, kdy ji komunisté na Haagském sjezdu vyřadili. I když se Kropotkin nikdy nepotkal osobně s Bakuninem, rychle navykl anarchistickému myšlení a stala se z něj další veliká ikona světového anarchismu. I když se tento kníže v některých ohledech s Bakuninem názorově rozcházel, zůstal věrný podstatě a cílům anarchismu - tedy odstranění států (anarchismus) a vytvoření komun s čistě beztřídní společností (komunismus), tedy anarchokomunismus. Stejně jako Bakunin varoval dělnictvo před hrozbou čistého komunismu. Zároveň zde sledujeme dvě paralely těchto největších anarchistických osobností; Bakunin se ve své politické kariéře dostával do častých rozepří se zakladatelem komunismu Karlem Marxem, a to nejen kvůli jejich šovinistické povaze (Bakunin zastával panslavismus zatímco Marx pangermanismus), ale také kvůli komunistickému pojetí centralizaci v moci státu. O pár let později se přesně kvůli tomu poslednímu a nejožehavějšímu problému komunismu střetli Kropotkin a Vladimír Iljič Uljanov, zvaný též Lenin. Když v roce 1917 upevňovali Leninovi bolševici svojí diktaturu, poražený Kropotkin ještě ve svých spisech varoval dělníky před rudou hrozbou. Pohřeb Anarchistického knížete a padlého mesiáše všech anarchistů byl posledním anarchistickým shromážděním v Rusku do rozpadu SSSR. V mnoha ohledech Kropotkinův anarchokomunismus překonává ve své struktuře i samotného Bakunina, a proto mu věnoval pozornost i první československý prezident a osvoboditel Tomáš G. Masaryk. Český realista se díly slavného anarchokomunisty zabýval při svém pobytu v Rusku a nestavěl se k nim přímo odmítavě, ale spíše jeho spisy chápal jako nesplněné sny utopického snílka. V současné době je rudočerný anarchokomunismus Petra Kropotkina hlavním pilířem anarchistického hnutí.

JE ANARCHIE BUDOUCNOST LIDSKÉHO SPOLEČENSTVÍ?

Většina zastánců anarchismu tvrdí, že tato politická ideologie neměla nikdy možnost se aktivně reprezentovat jako vrcholná moc (jde tu o paradox slov, jelikož anarchie moc jako takovou odmítá) a tudíž nemají odpůrci této ideologie na čem postavit své protiargumenty. Není to však úplně pravda a osobně bych oponoval pár příklady z historie.

Vlivem utopického socialismu, který šířili v 18. a 19. století (počátky utopického socialismu však můžeme sledovat už v 16. století), myslitelé a tzv. socialističtí vědci jako například Robert Owen (ten se převážně inspiroval Godwinovým učením) nebo Charles Fourier, se rozšířila myšlenka sociálně spravedlivé společnosti. Utopický socialismus požadoval společnost bez vykořisťovatelů, kteří vlastnili výrobní prostředky. Na rozdíl od marxismu (většina lidí tyto dva proudy na základě podobnosti spojuje dohromady) utopický socialismus nehlásá proletářskou revoluci, ale klidný přechod z vykořisťovatelského kapitalismu do socialismu. A právě vlivem těchto myšlenek začaly v Americe vznikat komuny (většinou vesnického charakteru), které se měly stát důkazem sociální spravedlnosti. V těchto komunách však postupem času začala vznikat autokracie, což samozřejmě vedlo k jejich tříštění a následnému zaniknutí. Jedním z členů takové komuny byl i první americký anarchista Josiah Warren, autor anarchistického periodika Pokojný revolucionář. Warren na základě myšlenek decentralizace a beztřídní společnosti, ve které neměly figurovat žádné závazné předpisy a nařízení (jak blízké anarchistické idee), založil tzv. Spravedlivou obec, obec Utopia a Město moderní doby. Stejně jako předchozí snahy socialistů se i tyto obce rozpadly, tentokrát nikoliv vlivem autokratických výkvětů uvnitř komuny, ale kvůli opuštění anarchistických ideálů a postupnému přizpůsobování zbytku společnosti. Utopie tak zůstala zase jen utopií.

Podobným příkladem nám může být táborský radikalismus za husitských válek, který byl postaven na pilířích spotřebního komunismu. Táborité se také snažili o vytvoření spravedlivé společnosti, kde všichni mají všechno a nikomu nic nechybí. Tato idea opět selhala kvůli faktoru, známého jako lidská touha po moci.

Dalším negativním aspektem anarchistického hnutí je jeho rozsáhlá historie terorismu:

  • 1883 - anarchista August Reinsdorf - neúspěšný atentát na německého císaře Viléma I.
  • 1891 - anarchista Santiago Salvador - bombový útok na divadlo v Barceloně (22 zemřelých)
  • 1892 - anarchista Alexandr Berkman - atentát na amerického továrníka Fricka
  • 1893 - anarchista Léuthier - pokus o vraždu srbského ministra
  • 1894 - anarchista Émile Henry - bombový útok v kavárně (1 mrtvý a desítky zraněných)
  • 1894 - anarchista Santo Caserio - vražda francouzského prezidenta Sadi Carnota
  • 1897 - anarchista Michel Angiolillo - vražda španělského premiéra Antonia del Cestillo
  • 1900 - anarchista Gaetano Bresci - vražda italského krále Umberta I.
  • 1901 - anarchista Leon Czolgosz - vražda prezidenta USA Williama McKinleyho
  • 1923 - anarchista Josef Šoupal - vražda českého ekonoma Aloise Rašína

ČESKÝ ANARCHISMUS

Zárodky anarchistického myšlení se do českých zemí (tehdy země Rakouska-Uherska) dostávaly skrze exilovou literaturu proudící výhradně ze zámoří. Články z newyorského Proletáře nebo chicagské Budoucnosti znervózňovali úřady monarchie a byl vydán zákon o antisocialistickém hnutí, který vedl k pronásledování dělnictva. Idea anarchismu se nejvíce rozšířila v Severních Čechách. Jedním z hlavních protagonistů byl i anarchistický buřič a spisovatel Stanislav Kostka Neumann, který českému obyvatelstvu přibližoval názory anarchistických autorů jako Bakunin, Proudhon nebo Kropotkin. To vedlo v roce 1896 k sepsání Manifestu anarchistů českých, který zastával názory jako decentralizace, individuální svoboda, odstranění státu a politických stran. Na přelomu 19. a 20. století se anarchismus v české společnosti upevňoval, ale docházelo zároveň k jeho diferenciaci. V roce 1904 se hnutí rozštěpilo na dva vzájemně nevylučující se proudy; intelektuální zaměřenou Českou anarchistickou federaci (ČAF) a anarchosyndikalistické České federace všech odborů (ČFVO) podporující nezávislost odborů. S. K. Neumann považoval ČAF za mozek českého anarchismu a ČFVO za její pěst proti státnímu útlaku – dohromady tak měly tyto organizace tvořit hlavní proud anarchistické sociální revoluce v českých zemích. Jenže stejně jako v mnoha předchozích případech, i tato snaha o anarchistickou revoluci ve světě selhala a to vlivem výhradně anarchistů samotných. Někteří anarchističtí myslitelé spojili své síly s politickou stranou národních socialistů, čímž vznikla Česká strana socialistická (později Československá strana socialistická). V reakci na tuto politizaci anarchistického hnutí byla v roce 1923 vytvořena organizace Volné sdružení anarchistů, které se snažilo navrátit k původním ideálům. Po první světové válce se však většina českých anarchistů připojila k III. Internacionále pana Zinověva a postupně se začleňovali do Komunistické strany Československa. Na toto selhání anarchismu v českých zemích zdrceně reagoval Jan Opletal, který české anarchisty označil za zrádce všech idejí anarchismu.

Během komunistické totality se objevovaly (převážně kolem roku 1968) skupinky, které zahrnovaly do svého programu i Bakuninovy stanovy. Nejednalo se však o výhradně anarchistická sdružení, ale spíše o trockisty a sociální demokraty.

Po sametové revoluci v roce 1989 se anarchismus opět probudil k životu. V roce 1995 byla obnovena ČAF, fungující na bázi diskusního fóra o budoucím směřování anarchismu a i jako zastřešovací organizace všech českých anarchistů. V roce 1996 se od ČAF odpojila skupina anarchistů hlásících se k anarchosyndikalismu a vytvořila organizaci Solidarita. V roce 1997 se ČAF přejmenovalo na Československou anarchistickou federaci (ČSAF), od které se v témže roce odštěpili další syndikalisté, kteří později nesli název Federace sociálních anarchistů (FSA). ČSAF se v roce 2014 přejmenovala na Anarchistickou federaci (AF) patřící do mezinárodní Internacionály anarchistických federací (IAF).

Anarchismus v České republice je spojován s demonstracemi proti kapitalismu (protesty proti MMF INPEG v Praze, rok 2000), preferuje silný antifašismus a radikální humanismus. Můžeme ho spojit také se squatterstvím, kdy se snaží společnost upozornit na protizákonné zanedbávání budov nebo prostor, které osidlují. V nynější době, kdy roste imigrantská krize, vystupují proti odpůrcům nelegální imigrace s transparenty “Uprchlíci, vítejte – Nacionalisti, táhněte!“

Středem pozornosti je i Česká pirátská strana, která se sice nehlásí k jakékoliv formě anarchismus (žádné čistě anarchistické hnutí ani nemůže býti politickou stranou), ovšem využívá svých aktivit k zastřešování anarchistických demonstrací (demonstrace proti smlouvě ACTA) a určitým způsobem přejímá některé anarchistické myšlenky jako úplné odloučení státu od církve. Nehledě na to, že anarchisté, kteří nezlomili hůl nad zastupitelským systémem, volí předně ČPS, jejíž preference jsou v současné době kolem 3 % a výš. ČPS se také vyznačuje solidárním programem, který zahrnuje vyučování jakéhokoliv náboženství na území ČR, adopce dětí homosexuály, omezení autorských práv a dekriminalizace psychotropních látek. Jedním z největších předností strany je přímá demokracie a referenda.

ZÁVĚREM

Pro tento článek jsem čerpal z internetových pramenů a knižního zdroje. Rozhodně netvrdím, že jsem zde vykreslil anarchistickou koncepci do puntíku správně. On samotný popis této ideologie je velice složitý a mnoho odborníků dodnes není schopno ho dokonale popsat. Dokonce i spousta anarchistů je ve svých názorech nejednotná. Zároveň chci upozornit, že tento článek neslouží k jakékoliv dehonestaci anarchismu ani k jeho uctění. Jedná se čistě o osobní názor založený na získaných informacích. A vlastní názor je jedna z nejcennějších vlastností člověka. A jaký je můj osobní názor?

Článek jsem sepsal převážně proto, abych se anarchismu přiblížil a pochopil jeho poselství. Nenašel jsem v něm však nic jiného, než nesmírnou naivitu v lidské dobro, na kterém se dá stavět beztřídní a decentralizovaná společnost, společnost respektující a mírumilovnou. Anarchismus v sobě nese jistý potenciál k vytvoření spravedlivé společnosti postavené na vzájemné kooperaci a respektu mezi lidmi. Rád bych věřil, že je to dokonalý návod k nezávislému životu. Bohužel vzhledem k lidské povaze, která dnešní systém vytvořila, není schopná žít v mírumilovné společnosti. Krásně se poslouchají slova jako beztřídní společnost, bohatství v rukou všech, porozumění a spolupráce, ale pro mě to zůstává jen vzdálenou a možná i nereálnou utopií jako pozdní Marxovo učení.

Zdroje:

TOMEK, Václav a SLAČÁLEK, Ondřej. Anarchismus – Svoboda proti moci. Praha: nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., 2006. ISBN 80-7021-781-2

Anarchismus [online] Dostupné z URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Anarchismus [cit. 2015-08-29].

Anarchistická federace [online] Dostupné z URL: http://www.afed.cz/programove_minimum [cit. 2015-08-29].

Autor: Richard Hotový | pátek 28.8.2015 22:09 | karma článku: 7.33 | přečteno: 565x

Další články blogera

Richard Hotový

CZEXIT není konec

Poslední dobou objevují mýty ohledně toho, jaká apokalypsa by nastala, kdyby Česká republika opustila Evropskou unii. Přijdeme o volný pohyb osob, zboží, kapitálu, služeb společně a vojenskou spolupráci s ostatními státy? NE

9.7.2016 v 12:49 | Karma článku: 29.53 | Přečteno: 806 | Diskuse

Richard Hotový

BREXIT aneb veliké vítězství demokracie

Den 24. června se zapíše do dějin Spojeného království, jako den nezávislosti na Evropské unii. Pro Británii je tohle zásadní krok a jen čas rozhodne o tom, zda to byl krok správný či špatný. Osobně věřím, že to byl krok kupředu

24.6.2016 v 15:21 | Karma článku: 28.99 | Přečteno: 689 | Diskuse

Richard Hotový

Evropská unie je slabinou Evropy

Evropská unie má v plánu zaplatit africkým zemím a státům Předního východu až 63 miliard eur. To je odpověď evropských reprezentantů na širokou migrační krizi.

8.6.2016 v 20:32 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 1095 | Diskuse

Richard Hotový

Migranti jako užitečné ovečky

Opravdu to naše evropské elity myslí upřímně nebo jde zase jen o čistě pragmatický tah pro vyživení vlastních zájmů?

17.4.2016 v 20:10 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 1409 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Karel Stýblo

Má volič na výběr?

Moje schopnost tolerance se přiblížila nule. Průzkumy veřejného mínění se nejen mýlí, ale volby specificky manipulují. Nebýt předplacených průzkumů, ubylo by nerozhodných voličů a kýblů vylévané špíny.

19.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Ivana Jirmářová

Aby to letos u voleb nevypadalo jak na pastvinách...

I když se běžně politice a věcem s ní spojenými nevěnuji, dnes, spolu s blížícími se volbami, si dovolím udělat výjimku.. i když ten příspěvek možná nebude ani tak o politice, jako spíš o nás samotných...

19.10.2017 v 8:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Evžen Korec

Hypoteční trh pod palbou ČNB, kvůli ní na vlastní byt nedosáhnete

Centrální bankéři dosáhli svého, komerční banky sáhly k dalšímu zpřísnění poskytování hypotečních úvěrů. Na vysněné bydlení už kvůli bohorovným centrálním bankéřům nedosáhnete.

19.10.2017 v 8:06 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 98 | Diskuse

Jan Bartoň

Podle Zaorálka je Klaus opět vlastizrádce

Obsáhlý rozhovor s Lubomírem Zaorálkem na iHned.cz je bezesporu jasným dokladem toho, že se myšlení vedení ČSSD neposunulo nikam navzdory problémům v EU.

19.10.2017 v 8:01 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 225 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Pekingská inspirace

Ve středu (18/10) začal v kontinentální Číně sjezd tamní komunistické strany. Můžeme se z této monstrózní akce něčemu přiučit? Jak kdo. Přinejmenším jeden aspekt věci pominout nelze.

19.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1284

Jmenuji se Richard Hotový a jsem začínajícím studentem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně obor Religionistika. Mezi mé záliby patří převážně filozofie, náboženství a politika. Jsem zastánce alternativní politické formy vlády zvané přímá demokracie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.