Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

CZEXIT není konec

9. 07. 2016 12:49:07
Poslední dobou objevují mýty ohledně toho, jaká apokalypsa by nastala, kdyby Česká republika opustila Evropskou unii. Přijdeme o volný pohyb osob, zboží, kapitálu, služeb společně a vojenskou spolupráci s ostatními státy? NE

Evropská unie je okovem národů

Národní vlády nedělají nic jiného, než že implementují nařízení z Bruselu. Pokud by parlament národního státu toto nařízení odmítal, hrozí danému státu sankce stanovené Evropskou komisí, která hájí zájmy výhradně Evropské unie. Evropská komise čítá z každé členské země jednoho komisaře (dohromady 28), kteří jsou navrhování právě vládou členské země. Evropská komise je výkonným orgánem, který tedy není volen obyvateli členských států, což naprosto odporuje demokratickým principům. Voleným orgánem je Evropský parlament, jehož zástupci nemají právo rušit jakékoliv směrnice stanované Evropskou komisí (tedy lidmi nevoleným orgánem). Evropský parlament je tedy jakousi hrou na demokracii, která má občany EU držet ve slepém přesvědčení, že mají nějaký zásadní hlas a podíl na systému. Europoslanec a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach, studovaný ekonom, se ve své knize Jak vystoupit z EU sám sebe ptá, zdali jsou volby do Evropského parlamentu relevantní, načež odpovídá jasně, že nejsou. Proč volit do Europarlamentu nějaké zástupce, když nemají moc něco zlepšit? Proč se vůbec podrobovat nějakým slibům kandidátů, kteří slibují reformu zevnitř, když nakonec nic změnit nemohou? Je pravdou, že Evropská komise je schválena Evropským parlamentem, kdy je zkoumána kompetentnost dle Lisabonské smlouvy. Ale parlament nemá zřejmě mnoho důvodů potenciálních 28 kandidát neschválit, zvláště v době, kdy se Komise k ničemu zásadnímu nedopracovala. Zbytečnost Evropského parlamentu si zřejmě obyvatelé EU uvědomují vzhledem ke klesající tendenci účasti při volbách.

Národní státy jako člen Evropské unie by měl být suverénním státem s vlastní daňovou, hospodářskou, zahraniční, sociální a imigrační politikou, kterou nemají regulovat jakési kvóty z jedné nadnárodní instituce, která si nárokuje výsostné postavení nad všemi jejími členy. Takovou demokracii si představovala i Moskva za dob Sovětského svazu socialistických republik. Nyní tu máme to stejné, akorát v jiné barvě. Z Bruselu vesele přichází kvóty o přerozdělování ilegálních imigrantů, antidiskrimační zákony, na spotřební daň, na biopaliva a další. Nejnepraktičtější nařízení je antidiskriminační zákon, kdy se až morbidně přihlíží k tomu, zda obžalovaný z nějakého přestupku nebo jiného protizákonního jednání není náhodou žalobcem diskriminovaný podle rasy, orientace, výšky, handicapu atd. Jestli se někdo smál ledabylým zákonům pro zločince, tak nyní tento problém dosáhl neuvěřitelných výšin.

Mezi příklady nařízení, které musely být v českém parlamentu schváleny pod hrozbou sankcí od Evropské komise, jsou například; rok 2007, kdy byl prosazen antidiskriminační zákon a autorské poplatky, které značně znevýhodnili malé podnikatele, nebo rok 2009 schválena směrnice DPH.

Když se začala utvářet tzv. Euroústava, nejednalo se o všeobecnou diskuzi. Nejdříve dostali prostor ti delegáti, kteří s ústavou neměli problémy a poté, když se začaly ozývat i negativní hlasy, bylo sdružení rozpuštěno a ústava přijata. Ta navíc změnila hlasovací práva jednotlivých zemí podle počtu jejích občanů. Zatímco České republice se hlas zmenšil na polovinu, Německu rapidně vzrostl. Menší státy jako ČR tak byly touto Ústavou Evropské unie značně znevýhodněni. Princip je tedy takový, že se menší opět podřizují silnějším. Situace tedy byla odlišná než ve stanovách ve Smlouvě o přijetí a to jak pro Českou republiku, tak například pro Polsko a Španělsko, které Ústavu vetovaly. I malé státy se sdružily do tzv. spolku „like-minded countries“, který zasedal v Praze a vyslovil se proti Ústavě. Špidla i ODS se stavěli proti Euroústavě, ale nakonec zůstal Špidla ve svých názorech osamocen a ODS raději zvolila cestu kompromisu, takže všechny Topolánkovy řečičky o svobodné národní politice vyšly v niveč. Pohoršení vyvolalo mezi členy kabinetu vlády, která měla Ústavu Evropské unie přijmout, přičemž text chyběl v překladu do českého jazyka a navíc byl odmítnut návrh poskytnout ho v anglické podobě, protože závazný je český překlad. I když to vyvolalo určité pochyby, Evropská unie stanovila datum podpisu, a tak musel premiér Gross dne 29. října 2004 podepsat smlouvu, kterou ani nevyjednal a ani nečetl. Nicméně referendum ve Francii a Nizozemí Euroústavu pohřbilo.

(Kalousek sjednal za zády vlastních straníků z KDU-ČSL dohodu s Jiřím Paroubkem o menšinové vládě s podporou KSČM po parlamentních volbách v roce 2006, když Topolánek nedokázal sestavit vládu, nakonec musel rezignovat).

Euroústava se však vrátila, když nová německá kancléřka Angela Merkelová (v době předsednictví Německa v EU) vymyslela sexy název Reformní smlouva, která obsahově neodporovala odmítnuté Ústavě. Pouze z ní bylo pár vět vyškrtáno a Polsko a Velká Británie si vymohlo určité ústupky, aby to neomezilo jejich vlastní systém. Topolánek, novopečený premiér ČR, nakonec souhlasil s požadavkem odkladu snížení hlasovacího práva do roku 2014. Při předsednictví Portugalska v EU se Reformní smlouva přejmenovala na Lisabonskou smlouvu. Ještě se čekalo na odezvu z jednotlivých zemí. Referendum o přijetí Lisabonské smlouvy bylo v zemích, kde byly předtím odmítnuty, zamítnuto, tudíž o všem rozhodl parlament. V Irsku se však referendum konalo a 53 % voličů Lisabonskou smlouvu pohřbilo. V České republice prošla Poslaneckou sněmovnou a Senátem, ovšem prezident Václav Klaus ji odmítl podepsat, dokud bude platit irské NE. Evropská unie tak vynaložila 1,8 milionů eur na propagaci Lisabonské smlouvy v novém irském referendu, kterou vedla společnost Intel, které hrozila Evropská unie pokutou 1,06 miliardou eur za zneužívání svého postavení na trhu. V roce 2009 skončilo irské referendum výrazně ve prospěch Lisabonské smlouvy. Klaus podepsal s výjimkou evropské Listiny základních práv a svobod, výjimka však bude platit, až ji ratifikují ostatní země (to asi nikdy).

Velikou otázkou zůstává, kam až Evropská unie může zajít, aby obhájil svoji vizi. V roce 2010 se dostaly do dluhové krize země jako Portugalsko a Řecko. Podle Článku 124 Smlouvy o fungování Evropské unie, není možné, aby EU poskytovala půjčky nebo jinou finanční pomoc zadluženým státům EU. Další Článek 125 tvrdí, že Evropská nezodpovídá za dluhy ostatních států EU. I přes tyto jasné formulace bylo vynaloženo nemalé úsilí odkoupení portugalských dluhopisů a miliardové injekce krachujícímu Řecku. Evropská unie tento krok obhájila Článkem 122 Odstavec 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který připouštěl finanční pomoc státům postiženým přírodní katastrofou nebo okolnostmi, které zadlužený stát nemůže ovlivnit. Ovšem zadlužení země není ani přírodní katastrofa a už vůbec ne okolnost, která není v kompetenci státu ji odstranit. Evropská unie tak v roce 2010 obešla vlastní zákony, aby udržela svoji celistvost. Jaké ostatní zákony EU může obejít, o tom můžeme už jen spekulovat. Jasné je, že EU udělá vše pro to, aby si zajistila svoji budoucnost. Nicméně rokem 2010 můžeme sledovat jakousi „dluhovou unii“, která krmí krachující banky států, jehož dluhopisy vlastní například Německo a jejíž pohledávky nemohou být nikdy splaceny. Tisk peněz a následná inflace vedou jen ke katastrofě.

Vystoupení z EU (EFTA, WTO, EHP)

Při vystoupení z EU České republice nehrozí ztráty volného pohybu služeb, kapitálu a osob, protože tento aspekt je zajištěn v rámci Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru. Pokud někdo mluví o volném obchodu v EU, je daleko od pravdy, protože sice mezi členy EU nejsou cla, ale cla pro státy mimo EU jsou vysoká. Nejedná se tedy o free market, ale o internal market neboli vnitřní trh. Další věcí je, že v rámci Společné zemědělské politiky EU jsou jednotlivým členským zemím přidělovány produkční kvóty a ceny jsou regulovány prostřednictvím intervenčních nákupů: EU tak centrálně řídí, v jaké členské zemi se bude pěstovat kolik cukru, za kolik se má vykupovat máslo, kolik se má do které země dovážet banánů, jak velké musí být klece pro slepice při produkci vajec.

Je tedy na místě uvažovat o vystoupení České republiky z Evropské unie. Před vstupem do EU jsme byli členem Světové obchodní organizace (WTO) a Středoevropské zóny volného obchodu (CEFTA). Dnes však například cla pro obchod se třetími zeměmi vydává ke schválení parlamentu Evropská komise a Rada ministrů a to jsou pevné standardy, které musí splňovat každá členská země. Alternativami po vystoupení z Evropské unie jsou mezinárodní organizace jako Evropské sdružení volného obchodu (EFTA), která zaručuje volný obchod s členy EFTA a dalšími 18 zeměmi. V této organizaci má každá země jeden hlas, nikoliv hlas silnější či slabší podle obyvatel členské země, jako tomu je v Evropské unii. Nejdůležitějším aspektem je volná domácí a i zahraniční politika suverénního státu bez centrálního řízení. Pokud by České republika vystoupila z Evropské unie, zůstává i nadále členem Evropského hospodářského prostoru (EHP) s přístupem na trhy zemí EFTA a EU, což zaručuje volný pohyb zboží, služeb, kapitálů a osob. Volný pohyb osob zaručuje u tzv. Schengenská dohoda, která se neváže na členství v Evropské unii. Nicméně být členem EHP znamená přijímat i směrnice o obchodu z Evropské unie. Navíc Evropská unie ani EHP nemá právo Českou republiku nebo jiné státy jen tak z politického vrtochu ze společenství vyhostit. To se může státá jen v případě, že by se členské státy Evropské unie společně s Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem rozhodly naráz vypovědět České republice smlouvy a založily vlastní novou iniciativu, což je málo pravděpodobné. I přesto naše členství ve WTO chrání naše obchodní zájmy.

Uplatňování moci (skandál v Lichtenštejnsku a Švýcarsku)

Kvůli vysokým daním ve Francii a Německu se neustále zvyšuje počet lidí, kteří odcházejí za prací do svobodnějších zemí s nízkými daněmi, jako jsou například Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Velmoci jako Francie a Německo se s tím nemohly smířit. Propukl tak skandál, když se zjistilo, že Německo vyslalo špeha do lichtenštejnské banky, aby ukradl přehled všech německých vkladatelů do nadačních fondů, které nepodléhaly dani vynucené na Lichtenštejnsku Evropskou unií a to pro účely perzekuční. Princ Lichtenštejnska vyjádřil pohoršení nad tím, že Německo takto jedná se suverénním státem Evropy. Další skandál vyvolala reakce francouzského socialistického politika Arnauda Montebourga, který ostře odsoudil nízké daně Švýcarska, kam odcházela spousta bohatých lidí včetně herců. Jako reakci ze strany Evropské unie volal po uvalení obchodních sankcí proti Švýcarsku, ovšem to se striktně bránilo faktem, že tisíce lidí z Francie překračuje hranice do Švýcarska za prací a že Evropská unie více dováží, než Švýcarsko stočí vyvážet, takže by si těmito sankcemi EU vylila horký olej na hlavu. Je ovšem otřesné, jak tyto veliké země, které de facto mají v EU největší hlasy, vymetají s konkurencí. Znovu má smysl pozastavit se nad otázkou, kam až jsou hlavní tahouni EU schopni zajít?

ZDROJE:
MACH, Petr, Jak vystoupit z EU, Praha: Dokořán, s.r.o., Praha 2012. ISBN 978-80-7363-463-6
Přednáška SOUMRAK ŘÍŠE EVROPSKÉ, 11.4.2016, Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, Zemědělská 1 613 00 Brno

Autor: Richard Hotový | sobota 9.7.2016 12:49 | karma článku: 29.53 | přečteno: 806x

Další články blogera

Richard Hotový

BREXIT aneb veliké vítězství demokracie

Den 24. června se zapíše do dějin Spojeného království, jako den nezávislosti na Evropské unii. Pro Británii je tohle zásadní krok a jen čas rozhodne o tom, zda to byl krok správný či špatný. Osobně věřím, že to byl krok kupředu

24.6.2016 v 15:21 | Karma článku: 28.99 | Přečteno: 689 | Diskuse

Richard Hotový

Evropská unie je slabinou Evropy

Evropská unie má v plánu zaplatit africkým zemím a státům Předního východu až 63 miliard eur. To je odpověď evropských reprezentantů na širokou migrační krizi.

8.6.2016 v 20:32 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 1095 | Diskuse

Richard Hotový

Migranti jako užitečné ovečky

Opravdu to naše evropské elity myslí upřímně nebo jde zase jen o čistě pragmatický tah pro vyživení vlastních zájmů?

17.4.2016 v 20:10 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 1409 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Karel Stýblo

Má volič na výběr?

Moje schopnost tolerance se přiblížila nule. Průzkumy veřejného mínění se nejen mýlí, ale volby specificky manipulují. Nebýt předplacených průzkumů, ubylo by nerozhodných voličů a kýblů vylévané špíny.

19.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Ivana Jirmářová

Aby to letos u voleb nevypadalo jak na pastvinách...

I když se běžně politice a věcem s ní spojenými nevěnuji, dnes, spolu s blížícími se volbami, si dovolím udělat výjimku.. i když ten příspěvek možná nebude ani tak o politice, jako spíš o nás samotných...

19.10.2017 v 8:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Evžen Korec

Hypoteční trh pod palbou ČNB, kvůli ní na vlastní byt nedosáhnete

Centrální bankéři dosáhli svého, komerční banky sáhly k dalšímu zpřísnění poskytování hypotečních úvěrů. Na vysněné bydlení už kvůli bohorovným centrálním bankéřům nedosáhnete.

19.10.2017 v 8:06 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 135 | Diskuse

Jan Bartoň

Podle Zaorálka je Klaus opět vlastizrádce

Obsáhlý rozhovor s Lubomírem Zaorálkem na iHned.cz je bezesporu jasným dokladem toho, že se myšlení vedení ČSSD neposunulo nikam navzdory problémům v EU.

19.10.2017 v 8:01 | Karma článku: 16.55 | Přečteno: 283 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Pekingská inspirace

Ve středu (18/10) začal v kontinentální Číně sjezd tamní komunistické strany. Můžeme se z této monstrózní akce něčemu přiučit? Jak kdo. Přinejmenším jeden aspekt věci pominout nelze.

19.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1284

Jmenuji se Richard Hotový a jsem začínajícím studentem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně obor Religionistika. Mezi mé záliby patří převážně filozofie, náboženství a politika. Jsem zastánce alternativní politické formy vlády zvané přímá demokracie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.